Kukuřice

Kukuřice (Zea L.) je rod jednoděložných rostlin z čeledi lipnicovité (Poaceae). Z hlediska zemědělství má význam druh kukuřice setá (Zea mays L.). Český název kukuřice patří mezi novotvary vytvořené v 19. století. Domestikace kukuřice seté začala už v pravěku, pravděpodobně mezi léty 10.000 př. n. l. – 5.500 př. n. l. Dnešní genetické experimenty naznačují, že domestikace kukuřice začala někdy kolem roku 7.000 př. n. l. v centrálním Mexiku. Do Evropy se kukuřice dostala v průběhu 16. a 17. století. V žebříčku nejdůležitějších plodin světa je řazena na 5. místo, avšak její význam zejména pro některé oblasti Jižní a Latinské Ameriky je historicky mnohem větší.

Minimální teplota půdy pro klíčení se pohybuje okolo 10 °C, v průběhu vegetace je pak ideální teplota v rozmezí 20-40 °C. Kukuřice je náročná na vodu - vytváří mohutný kořenový systém sahající do hloubek od 1-4 m, pokud tomu dovoluje půdní profil. Preferuje hluboké a propustné půdy. Nesnáší naopak půdy obsahující hrubší frakce - písek, suché či zamokřené. Není odolná vůči zasolení. Preferuje půdy neutrální s vyšším obsahem organického materiálu a živin.

V rozvinutých zemích se kukuřice pěstuje převážně jako krmivo pro dobytek, ať už ve formě zrna či siláže, nebo jako surovina pro zpracovatelský průmysl. Její přímá spotřeba jako potraviny je okrajová, přestože roste význam sladké kukuřice jako zeleniny. V potravinářském průmyslu slouží kukuřice jako zdroj oleje, škrobu, glukózy, fruktózového sirupu a bioetanolu. Uvažuje se rovněž o použití kukuřice pro výrobu biodegradovatelných plastů a proteinů pro medicínské účely.

Od roku 2005 se pěstuje v České republice, zatím jako první a jediná transgenní plodina, geneticky modifikovaná (GM) kukuřice, odolná proti škodlivému hmyzu.

Poptávky a dotazy

Položky označené   jsou povinné.